"We are all livin' in America...!"
Tohle zpívají Rammsteini ve svojí písničce a já si myslím, že je to celkem pravda... jsme ovlivněni sice hlavně výrobky našich šikmookých "sousedů", ale Amerika je ten druhý největší vliv, co znám. Hamburgery, fast foody, americký styl, páni podnikatelé v oblecích s kufříkem a slečny sekretářky v kostýmcíc
... americké filmy, pouze s českýma titulkama - všichni na ně koukáme, všichni si zpíváme písničky v angličtině (myslím tím moji generaci)... je to fajn, jsme takhle in 
Ale mě to připadá víc než to... jsem sice celkem vlastenec, jsem ráda, že jsem se narodila tady, v ČR, dokonce v báječném městě, v Opavě, ale Amerika... to je podle mě sen pro mnohé z nás, ta Amerika s A ještě větším než velkým... 
prostě "big America"... LOVE IT Kdybych mohla, měla na to prostředky a tak, tak se hned teď seberu a jedu tam, užívat si ten život... stejně tak mě ale láká Anglie.. někdy newím, která země víc jenže... je to těžký, člověku je 16 a nikam nemůže... někteří by mohli, ale mí rodiče zastávají názor, že pokud mi není 18, mám nohy pod jejich stolem, a oni mi můžou zakázat jet i na poznávací zájezd... teda, letos jsem se nezkoušela ani ptát, ale příští rok to zaručeně zkusím.. 
protože můj entuziasmus je ohromný, nejradši bych mluvila jen anglicky, učila se anglicky, ŽILA anglicky!!! A když se na to koukám takhle s odstupem, tak bych možná brala víc tu Anglii... je to blíž... je tam fajn... a je odtamaď náš učitel konverzace z angličtiny, který je naprosto boží... Teda nechci se chlubit, ale myslím si, že když s ním máme hodinu, tak se mu se mnou a s mou spolusedící nejlíp kecá sice občas nasekáme takové hloupé chyby, ale co naděláme, tím se člověk učí 
no prostě ENGLISH forever a to mi nikdo nevezme
Jenže je tady i pár důvodů, kvůli kterých nikam nechci jet na vlastní pěst... 
Jsem děsně nesoběstačná 
i když počítám s tím, že bych se to časem naučila, nebýt závislá na rodičích.. svačiny už si dělám sama 
:D ... a taky je tady pár lidí, kvůli kterým stojí za to tu zůstat a nebo je všecky narvat do baťůžku a vzít s sebou není jich moc, kvůli jedné osobě jsem "zredukovala" počet svých nejbližích přátel na minimum... ale musím říct, že to stálo za to Však já to tu někdy napíšu, co se to stalo, že jich je tak málo teda, pokud si vzpomenu pokud ne, tak budu doufat, že mi to někdy někdo připomene Zmíním tady všechny nynější a i nektěré ty bývalé, které ze srdíčka jen tak nevyženu jednak prtž to nejde a jelikož říkám, že jde všechno, tak je to proto, že nechci no, začínám psát melancholické větičky, jelikož mi tu hraje dojemná písnička z filmu Mamma Mia! ... znáte - The Winner Takes It All? No a mě aby z toho kleplo ale dneska to vidím na dlouhé, předlouhé sezení u kompu, prtž jsem vypila asi dva litry Kofoly a to má na mě naprosto typické kofeinové účinky - nemůžu spát a jedna moje bývalá spolužačka je na tom hůř, na tu má Kofola skoro katastrofální účinky Ale o tom jindy... nebo snad ještě dneska, ale ne v tomhle článku, je to přece článek o Americe a já se rozepsala úplně o něčem jiném... *pardon*